Letem kulatým světem - má první knížka právě vyšla !!!

07.09.2014 17:59

 

Kamarádi, na vědomí se dává, že v sobotu, 6. září 2014 spatřila světlo světa moje internetová knížka (ebook) s názvem LETEM KULATÝM SVĚTEM, aneb nevšedně všední zážitky jednoho stárnoucího muže.

Vím, že jsem ji už dlouho sliboval, vím, že ji spousta z Vás už dávno chtělo, ale teď konečně je, dá - li se to tak říci, už dopečená.

Kdo z Vás si rád čte moje příběhy, básničky, komentáře a zážitky, tady je dostane na celkem 113 stranách ve formátu pdf v té zatím nejucelenější podobě.

Dozvíte se například o tom, co obnáší práce trhače lístků v Libyi, jak jsem byl jednou donucen k literární prostituci a jaká pohoda je být pošťákem na řecké Lefkádě.

Dočtete se také třeba o tom, proč mě honil statnej bejk, jak jsem osobně chytil a zatkl fantóma, k čemu posloužilo červené tlačítko na policejní vysílačce, jak jsem ve Znojmě viděl najednou dva vlaky, a proč jsem potom musel mít na hlavě kyselou smetanu.

Objednávky přijímám už teď na mail vit@vitpokorny.cz nebo přes kontaktní formulář na této stránce,nebo přes facebook do soukromých zpráv, obratem Vám sdělím platební údaje a od soboty, 6.9. knížku osobně expeduji.

Pro Ty z Vás, které už teď zajímá také cena sděluji, že ebook je v prodeji za baťovských 290 Kč (pro čtenáře ze Slovenska a ze zbytku světa potom za 10,60 Eur).
Tak objednávejte, už se těším :-)

Letem kulatým světem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ještě odpovím hromadně na dotazy, které mi přišly vícekrát :

1.) ANO, knížku můžete objednávat i ze Slovenska, a já Vám jí na Slovensko mailem rád pošlu. Cena je v tomto případě 10,60 Eur, které budete platit na účet ve slovenské bance, tedy neplatíte navíc žádný mezinárodní převod. Jenom upozorňuji, že knížku jsem napsal v českém jazyce a překlad do slovenštiny prozatím není v plánu.

2.) ANO, ebook už je k dispozici od 6.9.2014, kdy byl rozeslán všem, jejichž úhradu už jsem měl v tomto okamžiku na účtu. Dále bude rozesílán podle toho, jak budou další úhrady přicházet. A omlouvám se, na sekeru nedávám ;-)

3.) NE, prozatím knížku neplánuji vydat také v papírové - tištěné podobě. Platíte za elektronickou verzi knihy, tedy za soubor PDF, který Vám rozešlu do mailu. Pokud někdo opravdu trvá na tištěné podobě, mohu nabídnout výjimečně a kusově to, že knížku mu vytisknu na barevné laserové tiskárně a rozešlu poštou. Vzhledem tomu, že se ale jedná o 113 stran barevného textu s fotografiemi plus náklady na tisk a poštovné, stojí tato služba dalších 290 Kč, pro čtenáře ze Slovenska dalších 10,60 Eur. (Tedy - zaplatíte-li si cenu ebooku 2x, dostanete ho navíc i ve vytištěné podobě poštou, na libovolnou poštovní adresu do ČR nebo SR).

4.) NE, knížka nebude k dispozici zdarma, a to ani pro kamarády. Na autorský výtisk zdarma má nárok moje žena Gitka
  , maminka Maria, která ji jistě dá přečíst i taťkovi, který e-mail jaksi nevlastní, a dcerky Janka, Martinka a Jarmilka. To jsou nejbližší lidé kolem mně, kterým jsem za leccos vděčný, a i tímto způsobem jim svou vděčnost dávám najevo. Pro všechny ostatní je knížka k dispozici za 290 Kč (při objednávce z ČR) nebo 10,60 Eur (při objednávce ze zbytku světa). Nemám v plánu cenu do budoucna měnit, a to ani nahoru, ani dolů. Snad jen cena v Eurech může záviset na aktuálním kurzu eura a české koruny, pokud by se nějak dramaticky změnil.

Pokud je libo ukázku, abyste věděli, co si vlastně objednáváte, prosím, tady je :
Z lístku v lahvi se dcerky dozvěděly, že bude nutno vylézt na půdu hotelu, kde právě bydlíme, a za trámem nalézt – třeba nějakou tu zbraň proti drakovi. Jenže půda byla zamčená, a aby jim paní recepční půjčila klíč, bylo nutné znát tajné heslo, které se zjistí … třeba tamhle na té louce, na stromě za elektrickým ohradníkem. No, za ohradníkem – přiznávám, že zrovna tenhle úkol jsem tehdy dobrovolně zrušil. Vyšel jsem si tak kolem hotelu brzičko ráno na procházku, abych umístil příslušné pergameny s úkoly na místa, a kousek od hotelu vidím louku, obehnanou takovým tím ohradníkem, co dává dobytku elektrické rány, když se k němu přiblíží. Louka velká, klidná, uprostřed strom, a jenom tááámhle velmi daleko se poklidně pase jedna kráva.

Situaci jsem vyhodnotil jako bezpečnou, proto jsem se přehoupl přes ohradník, a šlapu si to ke stromu schovat tam krabičku s úkolem. Už je ukrytá na jedné z větví, když koukám – a on na mě kouká ze vzdálenosti asi 15 metrů pořádně velkej, statnej bejk. Propána, kde se tady vzal ??? A tak opatrně slezu ze stromu, a pomaloučku polehoučku se plížím zpátky k tomu plotu na okraji louky. Dělám jako že nic, na bejka se ani nedívám. Jenže on jde pěkně za mnou, také pomaloučku, polehoučku, a také dělá, jakože vlastně nic. Ale to jeho „pomaloučku“ je o vlásek rychlejší, než to „pomaloučku“ moje, a tak se vlastně metr po metru přibližuje.

Zrychlím, a pomaloučké tempo měním za docela rychlou chůzi. Bejk, ta potvora, zrychlil taky, a samozřejmě, zase je o maličko rychlejší. Už dokonce slyším, jak funí. Posledních pět metrů k ohradníku už sprintuju, a skáču šipku přes plot zrovna do hustých kopřiv za ním. Nohou tak pochopitelně štrejchnu o horní napěťový drát, a tělem mi projede rána těch asi 50 voltů, nebo kolik jich to ten ohradník v sobě asi má.

Bejk mi nakonec ukáže, že je chytřejší než já, a k ohradníku se ani nepřiblíží. Asi už v životě stejnou ránu párkrát dostal. Stojí uvnitř, asi metr od plotu, a posměšně se dívá, jak já se sbírám z kopřiv, a z kalhot si oprašuju to bláto, co jsem do něj zahučel. Ach jo, moje žena zase bude mít co prát. A já jsem logicky usoudil, že holky za tu ohradu pro heslo posílat nebudu. Můžou ho zjistit i jinak, třeba když jen malinko odšroubují tu plechovou tabulku, která visí támhle…

A ještě ukázka číslo 2 - tu jsem zveřejnil na facebooku :

Velitel udělal alespoň trošku rozumné opatření – ty největší grázly a sígry soustředil do jediné jednotky, která se jmenovala První rota hlavní stavební výroby. Přidělil jí jednu obrovskou budovu v rohu kasáren, a nedal vojákům žádný důvod, aby se mohli potulovat jinde. Velel jí ideální člověk, asi 160 centimetrů vysoký, černý a zavalitý autoritativní kapitán Attilá Páriš, který sice neměl formální vzdělání, ale jehož výtečnou kvalifikací bylo, že se narodil někde v trojmezí mezi Košicemi, Užhorodem a Budapeští. Uměl velet vojákům slovensky, rusky, ukrajinsky, cikánsky i maďarsky, a možná snad i jinými jazyky, pokud to bylo zapotřebí. Nepřipouštěl odpor a neexistovalo, že by měl kdokoliv snad mít jiný názor, než on. On sám totiž věděl všechno nejlíp, všude byl, všechno znal a všemu rozuměl. Ostatně, zedničině opravdu rozuměl jako málokdo, a jeho rota se měla právě touto prací zabývat.
Rota prakticky neměla žádné kázeňské tresty, prostě proto, že kapitán Páriš obvykle uděloval tresty, které nebylo možné do vojenských výkazů zapsat. Když někdo něco provedl, otevřel dveře, zařval na celý barák třeba „voják Horváth ku mně !!!“ Následně se za Horváthem zavřely dveře jeho kanceláře, ozvalo se několik ran (znějících, asi jako když pan kapitán trénuje box na takovém tom zavěšeném pytli), Horváth se následně vypotácel, mlčel, a bylo-li toho zapotřebí, monokl pod svým okem a natržené víčko vysvětloval tím, že zhruba před hodinou nešťastně spadl ze schodů. Měl jsem sice takové podezření, že pan kapitán nečetl Makarenka a jeho spisy o výchově dospělých, ale popravdě, nikdy jsem mu je ze své knihovny nedonesl.
Jednou se vojáci Attilovy roty vrátili odkudsi v ne právě střízlivém stavu, a jali se tropit, řekněme, výtržnosti. Kapitán Páriš je nechal připoutat k postelím, a bez ohledu na jejich fyziologické potřeby prostě rozumně počkal, až vystřízliví. Potom strčil do kapsy křídu, vojákům rozdal krompáče a lopaty, a odvedl je i v jejich zvratky a močí potřísněném oblečení na betonovou plochu kousek za budovu roty. Beze slova namaloval křídou na beton čtverec o velikosti zhruba 2,5 x 2,5 metru, a vydal jediný pokyn : „Tu kopať !!!“. Načež tam vojáky nechal stát a odešel za svými dalšími důležitými povinnostmi.
Když se přibližně za dvě hodiny vrátil, byli vojáci v daném čtverci už zhruba v hloubce dva metry pod zemí. „Stačí. Zahádzať, zabetónovať !!!“ zařval Páriš, a znovu odešel. Formálně tak nepadl jediný kázeňský trest. Žádná důtka, žádných pět dní vězení po službě. Přesto mám dojem, že si vojáci nevhodnost svého chování na nějakou dost dlouhou dobu zapamatovali.