Potřebujeme znovu revoluci ? Já říkám ano !!!

17.11.2014 12:04

Dobrý den, kamarádi,

máme dnes 17. listopad, a tedy státní svátek,Praha, 17. listopad 1989 protože 25. výročí naší "sametové" revoluce. A mě to nedá, abych se prostřednictvím svého webu nepodělil o několik svých názorů. V době revoluce mi bylo 23 let. Těsně předtím jsem dokončil vysokou školu a pracoval jsem na svém prvním místě, tehdy jsem ještě byl důstojníkem - vojákem z povolání na dnes už dávno neexistujícím vojenském útvaru v Kolíně. Neměl jsem moc představu o tom, co se zrovna děje, a nejezdil jsem do Prahy na Národní třídu, ale tak nějak jsem jako všichni doufal, že bude líp. Těšil jsem se na svobodu, na cestování po světě ...

Jako voják tehdejší Varšavské smlouvy jsem moc cestovat nesměl, tedy na západ vlastně vůbec. Když se otevřely hranice do Rakouska, neměli jsme ani cestovní pasy. Bleskově jsme si je se ženou vyřídili, a zajeli se podívat do Vídně. Fascinoval nás pořádek, který tam panoval po ulicích, přátelská atmosféra, nápisy "Vítáme naše české bratry", digitálky "zdarma" (tedy jen za cenu baterie), které jsme dostali v rozzářeném klenotnictví na Maria Hilfer Strasse. 

Obávám se však, že revoluce je dnes potřebná stejně, ne - li víc, než v roce 1989. Řeknu to na plnou hubu, jsme zotročeným národem, sloužícím mezinárodním korporacím, a dělajícím to, co se od "stáda" očekává. Chcete příklad ? Vlastním bankovní kartu, která mi jako bonus vrací 1% všech útrat, které jejím prostřednictvím pořídím, zpět na můj bankovní účet. A v některých nasmlouvaných obchodech ještě více - například u pumpy Agip dokonce až 3% z ceny koupeného benzínu. Je logické, že většinu svých nákupů tedy platím právě touhle kartou - a mám radost, jak dobře "ušetřím". Jenomže jednoho dne, celkem nedávno, jsem natankoval plnou nádrž u konkurenční firmy Shell. Protože ... - ale vlastně ne, máme svobodu, zdůvodňovat nic nemusím. Prostě proto, že jsem chtěl, no. Za pouhých 8 minut poté, co jsem takto u Shellu utratil 1.600 Kč, mi na mobil pípla SMSka přibližně tohoto znění : "Vážený zákazníku, upozorňujeme Vás, že u pumpy Agip byste dostal ze svého nákupu 3% zpět. Vaše GE Money Banka." Otrávilo mi to večer, a čím dál tím víc přemýšlím, že kartu bance vrátím. Jenom se bojím, že s jakoukoliv jinou kartou na tom budu stále stejně. Jen budu sloužit jiné firmě. A bůh ví, jestli v konečném důsledku vůbec jiné firmě. Nadnárodní korporace jsou vzájemně moc a moc propojeny.

Volíme si stále stejné, lidově řečeno blbé politiky. A věříme jim, to je ještě horší. Před těmi 25 lety se protestovalo proti komunistické straně, a proti její vedoucí úloze ve společnosti. Nepřítel byl v roce 1989 jasný. Ale kdo je vlastně tím nepřítelem teď , víme to vůbec ?

Za sebe musím říct, že je fajn, že můžeme kdykoliv kamkoliv do zahraničí vycestovat. Projíždím v Evropě hranice stovkou, někde ještě stojí dávno nepoužívané celnické budky, jinde už nejsou ani ty, a je tam jen značka. Vítejte třeba ve Švýcarsku. Ale štve mně, jak málo lidí na to cestování má. Je fajn, že lidé si mohou svobodně říkat, co chtějí. OK, smím říct a dokonce i napsat že ten či onen prezident či předseda vlády je vůl. Nepřijdou pánové v koženém kabátě s odznakem, a já nepůjdu do Bartolomějské a potom do Jáchymova. Ale mrzí mně, že ty lidi nikdo neposlouchá.

Za sebe musím říct, že jsem se po listopadu 1989 těšil na něco úplně jiného, že jsem si ten vývoj představoval jinak. Pracuji jako finanční poradce, a skoro denně vidím pohasínající jiskérky v očích dnešních mladých lidí. Já dostal ve svých 20 letech byt od státu, nájemné v něm tvořilo 10% mého tehdejšího platu. Dnes platím za byt 3+1 nájem, který překračuje 40% mých příjmů. Moje dcera si na podobný startovací byt, jaký já jsem dostal v roce 1986, musela vzít úvěr 1.600.000 Kč. Splácet ho bude do svých 50 let. Žijeme uspěchaně, sobecky, neznáme ani rodiny, které bydlí spolu s námi na stejném patře, natož v tom stejném domě. Naše známé, a čím dál tím víc dokonce i kamarády tvoří mocné sociální sítě, třeba facebook (schválně, kolik z Vás se na tenhle můj článek dostalo prolinkem z facebooku, který jsem na svůj profil umístil ?)

Docela dost mých klientů (i klientek) chodí na dvanáctihodinové směny k továrnímu pásu, za směšnou almužnu, a jsou vděčni za to, že sehnali i podobnou práci. Bojí se ceknout, nachlazení či jiné nemoci přechází nebo si berou dovolenou. Asi 40% rodin, se kterými se potkávám, žije od výplaty k výplatě, netvoří si vůbec žádnou rezervu. Ještě tak před deseti lety, když se mamince narodilo dítě, tak přišla, a povídá mi "Víťo, narodila se nám Janička, chtěla bych jí někam spořit 1.000 korun. Co doporučuješ ?" Dnes maminky nechodí, nebo se s nimi domlouvám, zda spořit pro miminko 200 či 300 korun. Naštěstí si stále umíme dělat legraci :-)A já z rozhovoru cítím, jak moc velký problém ta stovka navíc pro maminku je, a je mi smutno. A skoro každá maminka se mně ptá, zda bych nevěděl někde o nějakém přivýdělku. Brala by prý i 50 korun na hodinu ...

Životy stále většího množství lidí ovládají exekutoři, banky, zaměstnavatelé, korporace, Evropská unie. Dokonce už nemáme ani Rum, a v supermarketech si kupujeme jeho mladšího brášku, Tuzemský Um. A "pomazánkové máslo" se nesmí nazývat máslem, protože v sobě nemá cosi z toho, co mocná komise EU nařídila. Myslím si, že Havel, Kryl a ostatní disidenti se musí obracet v hrobě, protože TAKHLE si ten vývoj nikdo nepředstavoval.

Naši otcové a dědové měli hrdost, o kterou naši synové postupně a potupně přicházejí. Našeho národa je veliká škoda. I tak ale všem, kteří slavíte dnešní svátek, přeji mnoho štěstí.