Rockový festival očima fanouška Abby

30.06.2009 14:00

V červnu se moje Benefita stala partnerem rockovéhoVít Pokorný s Miriam Hanákovou festivalu a vyhlásila soutěž o lístky pro klienty a pro poradce, kteří splní určité podmínky. Rock není právě můj šálek čaje, a tak jsem soutěž sice zaregistroval, avšak s tím, že se jí nijak zvlášť věnovat nebudu. Jenže - podmínky jsem splnil jen tak 'mimochodem', bez zvláštního úsilí z mé strany, a tak mi najednou v kapse přistál lístek na poslední sobotu v srpnu do Mnichovic, na čtvrtý ročník festivalu Rockování 2009. V životě nikdy jsem na takové akci nebyl, ale sobota byla volná ... a mám zásadu, že všechno musí být jednou v životě poprvé.

Ráno vstávám v šest, a oblékám se "co nejrockověji", což v mém podání znamená modré ošoupané džíny, tmavou mikinu s nápisem Casual Wear a tenisky. Už při příjezdu na místo mě překvapí cedule s nápisem Vítá Vás město Mnichovice, fakt jsem nečekal, že jedu do města. Louku, kde se má akce konat, jsem našel asi minutu po příjezdu, ale v devět ráno jsou na ní jenom dva pořadatelé, nikde jinde ani živáčka.

Dobře, jdu se projít po okolí. Spojím příjemné s užitečným, a vytahuji letáčky s reklamou vlastního finančního poradenství. Během hodinky mám celé Mnichovice projděné křížem krážem, přesněji od lesa k lesu, od bytovek kolem požární nádrže, školky, školy, zdravotního střediska až po hlavní náměstí. Letáčků jsem do schránek naházel asi 300.

Na louce už je pořadatelů dvacet, diváků celkem asi deset. Kdosi křičí do mikrofonu, že dnes přijede Karel Gott a Helenka Vondráčková, a deset přihlížejících se dává do hýkavého smíchu. Zjišťuji, že Mnichovicemi vede Cesta kocoura Mikeše. Kdo by neznal chytrého mluvícího kocourka pana Lady, který žil s babičkou a Pepíkem Ševců v chaloupce v Hrusicích ? A tak se jdu podívat do hostince U strakatého pejska, kde, jak známo, Mikeš vyměnil trakař za motocykl. Stíhám i ordinaci doktora Škvora, kam zase Mikeš přijel na slonu Brundibárovi, aby pomohl nemocné babičce.

Ale teď už honem na rockový festival. U vchodu dostávám výměnou za lístek žlutý náramek. Na hlavním pódiu se nic neděje, na menší vedlejší stáži hrají příchozí diváci - říká se tomu jamování. Je to hodně nahlas, zpívané nesrozumitelnou angličtinou, ale přesto vytuším stále opakovaná slova Heart Break Hotel, tak snad rockoví fandové budou vědět, o jakou skladbu šlo. Opodál velmi zajímavý muž Petr Šušor divoce buší do (snad afrických ?) bubnů, a rytmickým zpěvem láká příchozí, aby si to také vyzkoušeli. Bubnů se okolo válí více než dvacet, občas někdo skutečně neodolá a přidává se, což bubeník oceňuje křičením bra - vo, bra - vo, a tahle produkce se mi zdá mnohem zajímavější.

Na hlavním pódiu nastupuje skupina Doktor Triceratops. Jedná se o pět chlapíků, hrajících o poznání lépe, než amatéři na vedlejší stáži, které ale vcelku bez zájmu pozoruje necelá stovka přihlížejících. Většina ostatních dává přednost nedalekému stanu s občerstvením a v klidu se věnuje klobáskám a pivu. K mému úžasu zjišťuji, že všechny produkce běží současně, nástup kapely na hlavním pódiu nezrušil ani Heart Break Hotel vedle, ani úžasného bubeníka. Abych rozumněl, jdu se podívat přímo k hlavnímu pódiu. S texty kapely nemůžu souhlasit, slyším totiž že "svět je zkurvenej, do hovna jsem šláp, pánbu na tebe dávno nemá čas...". Hmmm.

Vysvobození - kapela končí. Ale hned po ní pouští režie znělku s poděkováním partnerům - firmě Oresi, největšímu výrobci kuchyní u nás, a akciové společnosti Benefita, zabývající se profesionálním finančním poradenstvím (!!!). Těší mě alespoň zmínka o Benefitě, i když za daných okolností se mi zdá poněkud nepatřičná ...

Dívám se po lidech okolo - svým oblečením jsem v šedém davu průměrnosti. Letí tady černá barva čehokoliv, ideálně s bílou lebkou jako obrázkem na tričku, případně s červenými, mně nesrozumitelnými symboly. Na nohy jsem si měl vzít staré vojenské kanady, a opásat se koženým opaskem s kovovými floky. Hodně žen pak má nejméně dvě až tři různé barvy vlasů současně, u mužů převládají vlasy šedé, ale dlouhé, dlouhé, dlouhé. In jsou také piercingy a tetování. I když na druhé straně tu jsou i docela obyčejné rodiny s malými dětmi, klidně i v kočárku. Mezi všemi vládne pohodová, klidná, příjemná atmosféra, všichni se přišli bavit, a zdá se, že festival jim tohle přání bohatě splňuje.

Nastupuje pražská kapela Merlin a Dan "Zeppelin" Horyna. Pohlazení po duši, texty jsou o poznání příjemnější, zpívá se o svobodě, o tisícileté moudrosti z Tibetu, o tom, že plné bankovní konto není všechno, co člověk k životu potřebuje. Skladby Noční město, Život je blázen a Málo dáš, málo dostaneš mají opravdu něco do sebe, rytmická Nevada pak rozezpívá i publikum. Produkce na vedlejším pódiu po dobu vystoupení Merlinů utichá, neměla by diváky. Dane - děkujem !

Bigbítová formace Projekt 76 je stejně dobrá, jako Merlin. Abych získal fotku opravdu zblízka, jdu až k hlavním reprobednám úplně dopředu. I když stojím docela klidně, moje tělo vibruje podobně, jako mobilní telefon při vyzvánění, země pode mnou vibruje taky, pódium se otřásá, fanynky v prvních řadách šílí, a já doufám, že moje ušní bubínky tohle chvíli vydržej. Bíťáckej ráj, Sbohem rozume to jsou dva tituly, které oslovily i mně.

Ve 14:30 přichází s absolutně skvělou jevištní show metalový Krucipüsk. Není to hudba, která by se mi právě dostala pod kůži, k reprobednám se neodvažuji přiblížit ani na 30 metrů (neb by mi pravděpodobně hrozila nevratná ztráta sluchu), ale oceňuji propracovanou choreografii a skutečné sportovní výkony členů kapely na jevišti. V tuto chvíli je na louce podle mého odhadu už asi 1.800 diváků, kapela zaujala většinu z nich.

Na vedlejší stáži zkouší stěstí Blamage. Ne, ne, ne - nezaujali mě vůbec, především proto, že název kapely jako by přitáhl pohromu, víc než hudbu slyším stálé "zvuková zkouška, hej, hej, hej, zkouška"... asi mají smůlu, na jevišti jim mění mikrofony, pak baterie, další technik cosi kutí s kabely pod jevištěm - odcházím.

Skupina Dekolt a zpěvačka Lucie BakešováPoslední, na čem tu ještě zůstanu, je říčanská hard-rocková teenagerská skupina Dekolt. Jo, jsou mladí a neklidní, nadějní, horkokrevní - přímo ze zvukové zkoušky se rodí neplánovaná první písnička. Výraznou osobností je zpěvačka Lucka Bakešová, tahle holka to v životě někam určitě dotáhne. Ale jak se říká - v nejlepším je dobré skončit. Festival sice pojede až do půlnoci, ale tolik času na něj zase obětovat nechci. Přijdu tak sice o hlavní hvězdu, Blue Effect Radima Hladíka s hostem Vladimírem Mišíkem, ti ale začínají až ve 20:50, a čekat na ně dalších téměř pět hodin se mi prostě nechce.

Závěr ? Toho svého "poprvé" na festivalu určitě nelituji. Nevím, jestli ten příští festival, na jaký se vydám, bude zrovna rockový, přece jen mám jinou krevní skupinu, ale zkušenost jakou jsem tady získal byla k nezaplacení.

Pro firemní noviny Benefita news z Mnichovic napsal Dr. Vít Pokorný