Svátek zesnulých - dušičky

02.11.2013 08:45

Já vím, že těch svíčiček tu na internetu bude dnes hodně. Ale i tak si jednu přidám. Zaslouží se totiž zavzpomínat ... na mého dědu a babičku z Veselí, kteří mně vychovávali jako maličkého. Na druhou babičku, která mi v šesté třídě koupila můj první fotoaparát, a má lví podíl na tom, že dnes vážně rád fotím. Na strýčka Pavla, který se moc těšil do důchodu, a nakonec zemřel jen pár dní po tom, co se stal oficiálně "důchodcem". Na profesora Kozla, který mně na gymnáziu naučil lásku k mé rodné řeči. Na spoustu dalších hodných lidí, kteří tu již fyzicky nejsou mezi námi, ale žijí v našich srdcích a v našich vzpomínkách.

Netuším, jestli má internet propojení někam ... na nebe, nebo do vesmíru ... ale má smysl to zkusit. Tak Vy všichni, jestli si můj článeček někde přečtete ... věřte mi, že na Vás myslím. A připojuji Vám svůj virtuální palec - "like", jako na fejsbůku. Děkuju Vám za to, že jste byli a jací jste byli. Jednou se spolu zase potkáme, a popovídáme si. Ale ještě ne, zatím se mi za Vámi nechce. Mám tady ještě spoustu práce a úkolů. A Gitku, které už konečně musím ukázat Lefkádu. A své dvě dcerky, těší mně pozorovat je, jak si vedou se svým životem. A taky vnoučka, kterému už je něco víc než jeden rok ... A rodiče, kteří mi pomáhají, jak jen mohou, a je také na čase, abych jim to oplatil. A moc dobré kafíčko, které tu voní přede mnou na stole. Tož tak ...