|
Další moje básnička, která vznikla původně pro Facebookovou skupinu Rýmovánky. Zadáno bylo téma "Rodný dům". A skoro každý ho má ve vzpomínkách, někdo v něm dokonce i doposud bydlí. Já to mám v životě trošičku jinak, a tak jsem zapřemýšlel, a vypadlo ze mně, co vypadlo. Vám pak nabízím k přečtení a ke komentářům ...
Co napsat, když rodný dům je jen porodnice,
navíc ve městě, kam nevrátím se nikdy více ?
Prošel jsem mnoho domů, bytů, různých měst,
většinou šel jsem tam, kam práce chtěla si mně vést,
a občas jsem šel taky za srdíčkem, za láskou ...
v očích vždy znovu s tichou otázkou,
zda to bydlení už bude navždycky,
zda s mou paní se budem' mít rádi kosmicky ?
... A ono se vždycky někde něco nějak zauzlilo,
většinou spíš víc, než kolik bylo by mi milo.
Nakonec pokaždé sedl jsem za volant nákladního vozu,
s nábytkem za zády vydal jsem se do provozu,
a kdesi v dálce na jihu Čech zůstal rodný dům ...
ve vzpomínkách mám neostrý obraz, spíš jen šum.
Ale teď zase, místo té neostré a matné vzpomínky,
mám v očích zář a v srdci krásné plamínky,
když kousek od mé levé ruky moje Gitka spí ...
náš nový byt už je můj poslední ;-)
|
Moji finanční partneři:
