Perličky a zajímavosti z mé profese

Pracujete - li někde více let, je jasné, že nasbíráte mnoho zajímavých zkušeností, zážitků ...

A já bych se s Vámi chtěl podělit na této stránce o některé, řekněme "veselé a zajímavé příhody z natáčení". Takže, máte - li chuť a čas, počtěte si :

Co je to murár ?

Klient, zaměstnanec slovenské firmy pracující v ČR si vyřizoval hotovostní úvěr, a banka si vyžádala jeho pracovní smlouvu. Úvěrář nerozumněl povolání klienta - slovu "murár" (= "zedník"). A trval na soudně znaleckém překladu smlouvy ze Slovenštiny do Češtiny. Nesmyslnost požadavku si vysvětlit nenechal. Úvěr se mi nakonec podařilo vyřídit, klienta však soudně znalecký překlad stál zbytečných 2.700 Kč navíc ...

Prodej domku za Eura.

Klientka, občanka Rakouska a její nezletilý syn zdědili na území ČR do podílového spoluvlastnictví nemovitost, kterou se rozhodli prodat. První problém : nezletilé dítě s dvojím občanstvím (českým i rakouským) tu chce prodat část rodinného domku ! Událost zaměstnala na dobrého půl roku jak český, tak  i rakouský opatrovnický soud.

Když byl konečně prodej schválen, nastal druhý problém - klientka neměla v ČR žádný účet, a chtěla od úvěrující banky kupujícího vyplatit peníze přímo do Vídně, na její účet vedený v Eurech. Přestože jsme členy EU, přestože paní podepsala, že ponese veškeré převodní, konverzní a vůbec všechny myslitelné náklady celé transakce sama, a přesto, že jsem kvůli této jediné transakci kontaktoval osobně i člena představenstva banky odpovědného za účetnictví, byl to pro obrovskou českou stavební spořitelnu naprosto nepřekonatelný problém, který v rámci své metodiky prostě neuměla nebo spíše nechtěla vyřešit.

Nabídl jsem tedy klientce řešení hodné 21. století : doporučil jsem jí, ať si zajede z Vídně do Znojma (je to nejblíž hranicím s Rakouskem), tam ať si v první bance otevře český, korunový účet, na něj banka převede v korunách cenu domu, ona si pak převede peníze do Rakouska a účet ať zruší. Domluveno, uděláno podle mé rady. Transakce proběhla.

Ovšem tři týdny poté mi přišla předvolánka k podání vysvětlení na policii. Transakce totiž nesla podle FAÚ (= Finančně analytický úřad MF) i podle policie všechny znaky praní špinavých peněz : Zahraniční subjekt si tu (s mou pomocí) založil účet, na něj přišla jednou jedinkrát velká suma peněz (= byly to více než dva miliony korun), ta během dvou dní zmizela v zahraničí, a po této jediné transakci byl účet ještě v témže měsíci zrušen. Na policii jsem to vysvětloval skoro tři hodiny. Rakouská klientka sama na tom byla ještě hůř - tamní policie si jí zavolala také, a výslech prý trval déle než pět hodin. Řešilo se při něm prý všechno, včetně možného uplácení, praníšpinavých peněz, financování terorismu nebo nákupu drog. Áááách jo.....

Úvěr pro dědu důchodce.

Vyhledal mně klient ve věku něco přes 60 let, s manželkou o 20 let mladší. Oba byli Češi, většinu svého života však pracovali oba v zahraničí, a jejich doložitelné příjmy byly tedy v Eurech. Nyní se stěhovali do ČR, chtěli si zde koupit dům, na který potřebovali hodně přes 1.000.000 Kč úvěru. Pro téměř všechny banky v ČR neřešitelný problém z důvodu věku klienta (byť to takto napřímo žádná banka nikdy nepřizná), a z důvodu výše prokázaných příjmů - podle metodiky bank ani jeden z nich na splácení neměl samostatně, dohromady však ano.

V době, kdy mně navštívili, měli za sebou podle svých slov snad 30 návštěv v různých bankách, vždy se stejným výsledkem - přepážkář jim řekl, že "to nejde". Asi ve dvou bankách jim dokonce radili, ať se rozvedou, s tím, že na samotnou paní se "nějak" úvěr zařídí. To se mi ale zdá jako nepřípustné vměšování do osobního života klientů.

Protože slovíčko "to nejde" na mně působí podobně, jako červený hadr na býka při španělské koridě, zakousl jsem se do případu, a s využitím finančního práva a důchodových zákonů jiného státu EU jsem úvěr zkonstruoval, a na risk oddělení banky a u jejích ředitelů i prosadil. Jsem autorem 95 % konstrukce úvěru a textu úvěrové smlouvy.

Dodnes se tímto případem pyšním, a považuji jej profesně za jeden z nejzajímavějších ve své mnohaleté praxi. A občas ho předhazuji svým poradcům při úvěrovém školení. Zadám jim stejná data, jaká jsem měl já, a nechám je dospět k nějakému kreativnímu, avšak metodicky schůdnému řešení. Jéje, co nás už při tom všechno napadlo ...

Jak se rodina kvůli úvěru nadosmrti rozhádala.

Nízkopříjmový klient s jistým, i když minimálně placeným, zaměstnáním žil se svou manželkou a 6 (!!!) dětmi v maličkém bytě 2+1. Jejich prosba zněla jasně - sežeň nám jakoukoliv malou půjčku, co nejvíc, co nám banka dá, ať si můžeme dovolit svůj byt vyměnit za jiný, alespoň o pár metrů větší. Protože doposud žádné úvěry neměli, s využitím snad všeho, co umím, se mi podařilo přesvědčit jednu banku, aby jim půjčila několik set tisíc, roztažených kvůli potřebě nizounké splátky na opravdu velmi, velmi dlouhou dobu splácení.

Těsně před podpisem smlouvy však banka cukla - klient má podle registrů jinou půjčku, kterou nepřiznal !!! Jenže pán se dušoval a přísahal, že si nikdy a nikde nepůjčil ani pětník. Po velikém vyšetřování se přišlo na to, že bratr klienta využil fyzické podoby sourozenců, neoprávněně si vzal jeho občanský průkaz, a půjčil si jeho jménem pár desítek tisíc v jiné bance. Svou půjčku řádně splácel, a vytvářel tak vlastně mému klientovi pozitivní úvěrovou historii. Kdyby si můj klient nechtěl vzít jiný úvěr, po řádném splacení oné půjčky by se už nikdy na nic nepřišlo.

Takto to ovšem banka klasifikovala vcelku oprávněně jako úvěrový podvod, který však vztáhla na oba (!!) sourozence, a mému klientovi odmítla půjčit byť i jeden jediný halíř. Celá rodina skončila na věky věků rozhádaná u soudů.

Případ jsem nevyřešil, a pokud vím, klient žije ve stejném bytě dodnes. Alespoň tedy, když jdu ulicí, kde bydlel, je na zvonku stále ještě jeho jméno. Jen vztahy v rodině jsou nevratně a velmi hluboce poškozené.

Hluboké, ale opravdu hluboké nedorozumění.

Klientka kupovala byt v hodnotě okolo 2.000.000 korun, a tvrdila, že má vlastní hotovost 1.200.000 Kč. Automaticky jsem to vzal tak, že vlastní hotovost mám na účtě nebo v peněžence, no ne ? Dále vlastnila starší stavební spoření s cílovou částkou 800.000 Kč, na kterém bylo naspořeno více než 400.000, hodnotící číslo velmi vysoké, takže jsme financování bytu řešili řádným úvěrem ze stavebka, s tím, že stavební spořitelna vyplatí na koupi bytu bez jakéhokoliv zajištění necelých 400.000 Kč.

Případ jednoduchoučký, bez jakéhokoliv zádrhelu, takových moc nebývá. Snad jen, že klientka hodně, hodně spěchala, takže jsme se všichni (banka, realitní kancelář, právníci, i já ...) opravdu snažili, aby byl úvěr vyřízen co možná nejdříve. Vše klapalo, ovšem jen do okamžiku podpisu úvěrové smlouvy. Vyšlo totiž najevo, že klientka do vlastní hotovosti započítala i ony úspory na stavebním spoření, a že tedy jaksi automaticky předpokládá, že jí spořitelna půjčuje celých 800.000 - tedy celou cílovou částku.

Prostě jsme se vzájemně nepochopili (tohle se mi stalo poprvé v celé mé praxi), a na financování obchodu najednou chybělo více než 400.000 korun. Celá dosavadní práce finančního poradce, banky, realitní kanceláře, advokátky atd. šla v tomto okamžiku do stoupy, a všichni jsme mohli začít všechno pěkně odznovu. Ovšem podstatně složitěji - na 800.000 už bylo potřeba ručení nemovitostí, tedy její znalecký odhad, pojistka, zápis zástavy do katastru, a mnoho dalších "navícových" papírů a dokumentů. Navíc z úvěru, který měl být vyřízen do týdne, se stal úvěr s dobou vyřizování zhruba dva měsíce. Áááách jo !!!

Dobrá rada nad zlato - ovšem jak kdy a jak pro koho.

Externě spolupracuji s jednou neziskovkou, která řeší problémy lidí v pěstounských rodinách. Svou práci tam dělám více méně jako charitu, nepředpokládám v této oblasti žádné závratné zisky, byť mi ta nezisková organizace platí jistý maličký hodinový paušál. Byl jsem pozván do jedné takové rodiny, pomoci s diagnózou problému "chronický nedostatek peněz".

Přijedu tam, a vidím : Paní nechodí do práce, protože se opravdu poctivě a celodenně stará o několik dětí. Pán ovšem překvapivě také nechodí do práce - prostě proto, že se mu nechce ! A děti - ani ty největší, a už skoro dospělé, také nechodí do práce, a nemají ani brigádu - protože jsou to děti ! Rodina má dvě auta - jedno má paní pro cesty s dětmi, druhé má pán (on ho přece potřebuje !). Každý člen rodiny, včetně nejmladšího dítěte, má svůj vlastní mobilní telefon, i když pravda, účty se za ně obvykle neplatí. Když chce mobilní operátor zaplatit účet, obvykle si prostě koupí jinde jinou kartu se smlouvou, a mohou volat další 2 - 3 měsíce, než je i nový operátor vypne. Ten, kdo aktuálně nemá kredit, prostě prozvání toho druhého ...

Děti mají k dispozici například dva počítače, a playstation, a hifivěž. Oba dospělí kouří jednu cigaretu za druhou. O něco více než jedna krabička mizí jen za dobu naší návštěvy. Nájem městu se ovšem také neplatí - nezbývají na to peníze, přece.

Sedí tam se mnou ekonom za městský úřad, a mluví o několika desetitisících dlužného nájemného. Na stole jsou výhružné dopisy od vodáren, eletráren, plynárny, od všech telefonních operátorů, co jich jen v ČR máme, od exekutorů vymáhajících pokuty za jízdné v dopravním podniku.

Chvilku to poslouchám, a pak začínám úřadovat. Nenavrhuji ovšem sociální půjčku se zvýhodněnými úroky, jak se ode mně asi čeká. Nenavrhuji, že zdarma spočítám splátkový kalendář a že sepíšu texty dopisů, prosících o posečkání nebo restrukturalizaci dluhu. Ani mně nenapadlo zauvažovat, zda zrovna tahle rodina pobírá opravdu úplně všechny sociální dávky, na jaké mají nárok.

Místo toho navrhuji šokovanému pánovi, aby nastoupil do práce. Již zítra! A nabízím, že mu ji v Tescu sám seženu. Navrhuji brigády nejstarších dětí, a také nabízím, že je seženu. Navrhuji prodej majetku - jednoho auta, počítače, playstationu a několika mobilů. Navrhuji omezení kouření, nebo jeho úplné zastavení. A pár dalších podobných rad v tomhle duchu.

Z hlavy počítám úspory a zisky, které to přinese. Nebude to zrovna na vyskakování, rodina bude v exekucích ještě pár let, ale při tom všem rodina bude mít peněz dost na běžnou (chudší) spotřebu. Dá se z toho vyžít.

Městský ekonom i sociální pracovnice se mnou v podstatě souhlasí, a přikyvují. Dospělí mně poslouchají, a jsou z toho zaražení. Ne, to je slabé slovo. Jsou konsternováni ! Moje rady prý nejsou akceptovatelné, a nedá se podle nich žít. Nemám prý sociální cítění. A vůbec - "páni sociální, co jste to sem dovédla za poradce ? Co on nevidí, že můj muž je chorý a robiť nemuže ? Šak tady na to má lejstro od dochtora. To třebás v takéj Kanadě, tam by se tohle nestalo, tam sa umí o své lidi postarat !"

Neziskovka mi ovšem proplácí mou fakturu za poradenství v hodinové sazbě. Uznávají, alespoň oni, že jsem měl pravdu. O rodině jsem pak už neslyšel, nevím, jak to s nimi dopadlo. Bohužel však tuším ...

Jaké pohlaví má Jana Nováková ?

Klientce se jménem Jana Nováková (to jméno je skutečné!) jsem jednou sjednával úrazovou pojistku. Na formuláři jsem však zapomněl zatrhnout kolonku, zda se jedná o muže nebo o ženu. Jasně, moje chyba. (Domníval jsem se však, že kolonka je tam především pro jména cizokrajná, neskloňovatelná, nebo pro různé ekvivalenty jmen Tomšů, Macků, atd.).

Z pojišťovny mi ale taxátorka smlouvu vrátila zpět : Žádám opravu formuláře - doplňte pohlaví klienta. A protože se jedná o doplnění formuláře, kde je již klient podepsán, pochopitelně opravu proveďte s jeho podpisem. Jinak smlouva neplatí. A tak mi Jana Nováková na formuláři podepisovala, že je skutečně žena. Naštěstí to vzala s humorem, a ptala se, zda mi stačí ukázat pouze občanka, nebo zda se potřebuji přesvědčit i jinak ;-) Donesl jsem jí tehdy krom omluvy za úřednickou tupost i propagační dárek, kabelku v hodnotě téměř 800 Kč, aby mi tohle odpustila.

Na čtení smlouvy nemám čas ...

Klient, se kterým dlouhobě spolupracuji, jednou volal, že chce připravit novou životní pojistku. Všechno jsme si vysvětlili po telefonu, jednalo se ale o poměrně komplikovanou smlouvu, s množstvím různých požadovaných připojištění, pro více členů rodiny, a s roční platbou pojistného ve výši téměř 50.000 Kč.

Vše jsem sepsal, a šel klienta navštívit, abych s ním smlouvu ještě prokonzultoval. Na návštěvě jsme probrali děti, ženy, práci, počasí, novinky, sportovní i politické události. Jasně - sešli se dva Moraváci, kteří se delší dobu neviděli. Popili jsme vínečko, pojedli slaninku ...

Nakonec jsem po dvou hodinách vytáhl onu smlouvu, nedostal jsem se ale dále než k jeho jménu a příjmení. "Kde Ti to mám podepsat ?", říká on. "Počkej, nejdřív Ti to ukážu ...", odpovídám. "Není třeba, na to už nemáme čas. A já Ti věřím. Až se mi něco stane, stejně nebudu volat pojišťovnu, ale Tebe. A Ty si to tam pak všechno zařídíš."

Od té doby uplynuly už více než čtyři roky. Smlouva je stále v platnosti, pojistné je na ní včas a řádně placeno, ale jsem na sto procent přesvědčen, že ji onen klient dodnes nečetl. Podobné příhody mně opravdu těší ;-))

Víte, čím se baví advokáti na pláži u moře ?

Jiná klientka, advokátka, chtěla rovněž uzavřít pojistnou smlouvu. Smlouvu jsem nachystal a přinesl ke kontrole, shodou okolností jediný den před jejím odjezdem na dovolenou. Domluva zněla : "Nechte mi tu smlouvu, já si jí přečtu, a dva dny po dovolené se nad ní zase sejdeme."

OK, odcházím, a myslím si, že na dovolené stejně nikdo pojistnou smlouvu číst nebude. Považoval jsem to spíše za výmluvu nebo za dobrý vtip ze strany paní doktorky. Po dovolené, přesně v dohodnutém čase, znovu zvoním u dveří své klientky. Na stole přistála moje pojistná smlouva se všemi všeobecnými, zvláštními a nevím ještě jakými pojistně technickými podmínkami. Celkem asi 30 stran textu, předtištěného pojišťovnou. Slovíčka podtrhány červenou fixou, občas u nich zelené otazníky, nebo šipky. Pár vět zvýrazněných žlutým zvýrazňovačem. A začala debata na způsob : "V hlavě III. VOP, v § 12, v odstavci 2 píšete, že neplníte v případě jaderné války a občanských nepokojů. Definujte mi, co se přesně rozumí občanskými nepokoji..."?

Docela hodně jsem se tehdy zapotil, schůzka byla pro mně mnohem náročnější, než testy a odborné zkoušky, které jsem skládal pro ČNB, ale smlouva nakonec uzavřena byla.

Šermíř.

Jinému klientovi vysvětluji princip progresivního úrazového pojištění trvalých následků, a používám jako vzor některé typické možné úrazy, které bohužel mohou naprosto běžně v životě nastat. Klient však náhle povídá : "Víte, pane, já jsem šermíř, a kdysi mi na turnaji soupeř fleretem propíchl ucho. Dodnes mně to pobolívá, zvlášť když se mění počasí. Kolik bych za takový úraz dostal u Vás ?"

No, zjistil jsem mu tenkrát alespoň přibližnou odpověď u našeho posudkového doktora. A musím Kooperativu pochválit, plníme mnohem víc, než některá konkurence.

Opravdová smůla jednoho elektrikáře.

Jeden pán, elektrikář, opravdu dlouho váhal, zda potřebuje při svém povolání uzavřít úrazovou pojistku. Snad po dvou letech se rozhodl, že ji chce, a pozval mně domů, abych smlouvu sepsal. Mluvili jsme spolu v listopadu, a on říká : "Tak dlouho už tu smlouvu nemám, a teď jsem se teprve rozhodl. V prosinci platím poslední leasingovou splátku na auto, napiš to tedy až od 1. ledna, ať mám ještě hezké vánoce, a ať na placení potom mám."

Jak klient řekl, tak jsem udělal - smlouva byla sjednána (tuším) 20. listopadu, na výslovné přání klienta ale odložená její platnost od 1.1. následujícího roku. V první polovině prosince, přesně na Mikuláše, měl ale klient vážný úraz - byl na melouchu mimo své zaměstnání, prolomily se pod ním šprušle shnilého žebříku, on propadl skrz ty svislé tyče žebříku několik merů dolů na beton, zlomil si docela komplikovaně obě nohy a těžce pochroumal jednu ruku. Jeho zaměstnavatel mu pochopitelně nezaplatil ani korunu - nejednalo se o pracovní úraz, pán měl mít v té době volno a užívat si svátku s rodinou.

Kdyby byl již pojištěn, odhadl jsem možné plnění za tento úraz včetně existujících trvalých následků v řádu stovek tisíc korun. Snažil jsem se v pojišťovně seč jsem mohl, abych mu alespoň nějaké plnění vyhádal, ale nedostali jsme ani korunu - úraz nastal před počátkem pojištění, dokonce ani první pojistné doposud nebylo zaplaceno ....

Klient od té doby své pojištění několik let naprosto poctivě platí. Ovšem - jeho pojistka spolehlivě funguje i jako prevence. Žádný další úraz od té doby už nikdy neměl ...

Nepoučitelná ...

Z jedné prodejny potravin nám přišlo hlášení pracovního úrazu : "Paní X špatně manipulovala s krájecím strojem na salám, dala ruku tam, kam neměla, a přišla tak o dva články jednoho prstu na ruce." Smutná událost, ale úraz jsme samozřejmě odškodnili, paní dostala zaplaceno, co jí náleželo.

Za několik dní došlo nové hlášení úrazu z téže prodejny : "Paní X špatně manipulovala s krájecím strojem na salám, dala ruku tam, kam neměla, a přišla tak o dva články jednoho prstu na ruce." V pojišťovně tomu nikdo nevěnoval pozornost, mysleli jsme si, že zaměstnavatel z přílišné horlivosti nahlásil úraz dvakrát.

Asi po dvou měsících ale nastala sháňka po tom, kde jsou peníze od nás. Zjistili jsme, že stejná paní X po ukončení pracovní neschopnosti nastoupila do práce, ke stejnému krájecímu stroji, udělala přesně stejnou chybu, co minule, a zatímco předtím přišla o dva články na ukazováku, nyní přišla znovu o dva články, tentokrát však na prostředníku téže ruky !!! I tento úraz jsme klientce odškodnili ...

Podobná událost se stala dokonce i v mé rodině.

Moje bývalá manželka kdysi první den na dovolené v zahraničí špatně došlápla, upadla na koleno, a pochroumala si ho - měla na něm hodně hlubokou a bolestivou oděrku. Ránu jsme na místě ošetřili, jak se dalo, a ona po dobu dovolené sice kulhala, nicméně dovolenou si užila. Poslední den dovolené, už cestou na letiště, ovšem znovu špatně došlápla, znovu upadla na to samé koleno, a tentokrát si ho pochroumala už tak, že to vyžadovalo návštěvu lékaře.

Kdybychom k němu ovšem v místě šli, zmeškali bychom letadlo domů - úraz tedy na místě ošetřila jiná turistka, shodou okolností studentka medicíny, a manželka s dlahou na koleně absolvovala let domů.

Teprve v Brně šla k lékaři, a já do tiskopisu hlášení úrazu později pro pojišťovnu napsal : "Dne 1. a 15. srpna opakovaně upadla stejným způsobem na stejné koleno ...". Náš revizní lékař, který to po mně četl, jen kroutil hlavou a povídá : "Víťo, tohle Ti musím věřit. To zní tak nepravděpodobně, že ty sám bys podobnou blbost určitě nevymyslel !"

Myslíte si, že levnějším pojistným ušetříte ?

Pojištění aut, jak povinné, tak i havarijní, chce mít každý člověk obvykle co nejlevnější. NEJ - LEV - NĚJ - ŠÍ ! A tak za mnou přišel jeden pán, že chce povinné a havarijní pojištění na svého Peugeota 506. Hezké, slušné, nijak zvlášť neojeté a neopotřebované auto. Dohodli jsme se na odhadované ceně vozu, a já klientovi před ním na počítači modeluju pojistku tak, jak bych si jí sám představoval - povinné ručení, živelné pohromy zdarma, havarijní na odpovídající hodnotu, 5.000 spoluúčast, krádež celého vozu nebo jeho části, vandalismus, pojištění čelního skla na plnou hodnotu při výměně.

Pán sleduje, jak roste na monitoru cena pojistného, a je čím dál tím nespokojenější a nespokojenější. Na konci celého procesu nabízím slevu 25 % na celkovou cenu, pán má více různých smluv, všechny u mně, slevu si zaslouží. "Jste vydřiduši ! Vymaž to, tolik v žádném případě nezaplatím!"

Znovu vysvětluji, kolik jeho auto stojí, že s ním denně jezdí, a co všechno mu z pojistky případně zaplatíme. Ne, ne, a ještě jednou ne. "Víš co - zvyš tam spoluúčast na 20.000 Kč. A vynech vandalismus, ten mi nehrozí. A vynech odcizení části vozu - když mi šlohnou rádio nebo kolo, tak to přece unesu a zaplatím. Jsem podnikatel, vydělávám dost, víš ? Taková drobnost mně nerozhodí ! A ještě vynech tohle a támhleto. A vůbec, i cena vozu je přece nižší, než jsem Ti před chvilkou říkal!"

Moje vcelku jasné a logické argumenty padají pod stůl, pán si nedá a nedá říct. Vím, že kdybych smlouvu neuzavřel já, půjde si ji takto očesanou napsat jinam. A je to můj klient, který u mně už má smluv sepsaných víc. Píšu tedy smlouvu tak, jak ji chce on. Na smlouvu ještě dávám maximální slevu, jakou z funkce oblastního ředitele dát můžu. Ale nechávám si od klienta podepsat, co jsem navrhoval, a co chtěl on.

OK - on odchází s pocitem, že vyhrál nad pojišťovnou, já s pocitem provinění posílám na centrálu smlouvu, která je podle mně spíše paskvil. Ale klient to tak chtěl a chtěl. Za pouhých OSM dní (!!!) mi klient volá znovu. "Víťo !!! Průser !!! Představ si, nějakej vůl mi kamenem rozbil boční okno !!! A ukradli mi autorádio a CDčka ! A poškodili sedadlo, a volant, a vzali mi gola sadu klíčů ... Kolik z té naší smlouvy dostanu ?"

Volám likvidátorům na pojišťovnu, ale tuším, co mi odpoví. Po provedení výpočtů je to přesně tak, jak jsem myslel - "Nedostaneš nic !" To všechno, co se Ti stalo, jsme ve smlouvě vyloučili. A i kdyby ne - spoluúčast jsi chtěl 20.000. Kolik že je škoda ? Aha, necelých 20.000. Takže ? Pán se chytá za nos, a smlouvu, existující osm dní, přepisujeme. Navyšujeme ji na původní hodnoty, v podstatě plus minus na to, co jsem sám původně navrhoval. Klient bude platit asi o 6.500 Kč ročně víc, to je pravda. (Mimochodem, zrovna v jeho případě se jedná o výdělek asi za půlden jeho práce). Ale TUHLE škodu mu už nikdo nezaplatí. V době události na ni pojištěn nebyl ... Ta zkušenost ho stála 20.000 :-(

Skvělá pověst J&T Banky.

Každý investor chce nejvyšší možný výnos a nejvyšší možnou jistotu, a nejlíp samozřejmě oboje dohromady : Jeden můj klient přemýšlel, kam asi na jeden rok uložit částku o něco vyšší, než 1.000.000 korun. Je docela opatrný, a jeho hlavním požadavkem, kromě co nejvyššího úročení, byla absolutní jistota, že o své peníze nemůže přijít. Doporučil jsem mu tedy termínovaný vklad Clear Deal J&T Banky, a ujistil jsem ho, že pojištění takového vkladu je při této výši vkladu stoprocentní.

Klient mi říká : "J&T Banka ? Neznám, nikdy jsem neslyšel ...". Tak vykládám, o jakou banku se jedná, vykládám o investicích bankovní skupiny J&T do energetiky, o tom, že banka přes své společnosti vlastní třeba doly Mibrag a o tom, že vlastní prakticky všechny lepší Tatranské hotely. Říkám pár údajů o ziskovosti banky, o jejích pobočkách v Moskvě a ve Švýcarsku ... klient stále není rozhodnutý.

A tak mně napadlo : "Slyšel jsi o Topolánkově dovolené v Toskánsku ? Tak kluci z J&T byli ti, kdo mu zajišťovali tu vilu a jachtu. A jestli jsi slyšel o golfovém turnaji pro smetánku v superhotelu Kempinski v Tatrách, tak ten taky organizovala J&T !" Klientova tvář úplně ožila. "Fakt, to jsou oni ? Tak Ti se o peníze určitě dokážou postarat, o tom nepochybuju. Víš co ? Dám tam ještě o 200.000 víc ! A víš co ? Napiš tu smlouvu ne na jeden, ale rovnou na dva roky !!!"

Moje rekordy (kdo říká, že statistika je nuda ?) :

  • Nejmladší člověk, pro kterého jsem kdy psal smlouvu : byl v okamžiku sepsání smlouvy "stár" pouhých 46 hodin. (Jednalo se o stavební spoření, které pro něj chtěla uzavřít jeho maminka. Smlouva byla sepsána 27. prosince, a odeslána do stavební spořitelny tentýž den s vědomou chybou - "klient" totiž ještě neměl přidělené rodné číslo ! Jenže maminka měla zájem využít pro synka státní podporu ještě za daný kalendářní rok, což se jí nakonec povedlo. Stavebka mi sice "loni" uzavřenou smlouvu vrátila v lednu k doplnění, to už kluk samozřejmě rodné číslo měl, jenže protože maminka stihla v prosinci zaplatit i celé roční spoření se všemi vstupními poplatky, byla mu státní podpora skutečně přiznaná i zpětně :-)
  •  
  • Nejstarší člověk, pro kterého jsem kdy psal smlouvu : byl v době sepsání smlouvy stár 94 let, 1 měsíc a dva dny. (Jednalo se o podílový fond peněžního trhu, kam si pán uložil částku několik desítek tisíc korun. Výplaty zhodnocené sumy se už ale bohužel nedožil - tu si už rozdělili jeho dědicové).
  •  
  • Můj nejvzdálenější klient : žije v obci Christ Church na Novém Zélandu. (Pán totiž přijel do ČR jako učitel angličtiny, a uzavřel si tady úrazovou pojistku. Když pak odlétal nazpět na Nový Zéland, ptal se, zda jeho smlouva je celosvětová, a zda bude platit i tam. Ujistil jsem ho, že ano, a on si ji ponechal v platnosti. Bohužel jsem s ním už ztratil kontakt, původní telefonní číslo je zrušené a maily se vrací s tím, že schránka je přeplněná, smlouva je ale doposud stále placena trvalým příkazem z tuzemského účtu).
  •  
  • Další vzdálení klienti : žijí např. v Sydney, New Yorku, Riece, Londýně, Dublinu, Paříži, Bruselu, Mnichově, Madridu, Wädenswillu, v Bratislavě. Ten zbytek už je z ČR, i když v rámci naší republiky prakticky odkudkoliv. (Aby ale nedošlo k mýlce : Jedná se většinou o Čechy nebo Slováky, kteří ovšem "jen" opustili naše republiky a dali přednost více či méně trvalému životu v zahraničí).
  •  
  • Nejexotičtější země, do níž jsem sjednával cestovní pojistku : Panama. (Celkem čtyřčlenná rodina tam jela na čtrnáctidenní poznávací zájezd).
  •  
  • Nejvíce finančních smluv sjednaných v jedné jediné domácnosti : 23 kusů (vznikly ale postupně, během několika let spolupráce). Tyto smlouvy se týkají celkem 5 osob, které dodnes sdílí jedinou společnou domácnost.
  •  
  • Nejvíce finančních smluv sjednaných v jedné firmě : 47 kusů (také ale vznikly postupně, během několika let spolupráce). S firmou spolupracuji i nadále, nevylučuji, že číslo bude ještě narůstat.
  •  
  • Největší počet smluv sepsaných při jediné návštěvě u jediného klienta : 9 ks - jednalo se o kompletní zajištění a pojištění mladého muže, který do návštěvy u mně žádnou smlouvu neměl, a pak najednou chtěl "vyřešit" vše najednou. A protože to skutečně chtěl všechno "teď hned", mám z téže schůzky i další svůj rekord - nejdelší souvislá pracovní schůzka s klientem : Naše tehdejší setkání trvalo více než 9 hodin. Pán přišel do mé kanceláře na objednanou schůzku v 17:00 hodin, a odcházel téměř o půl druhé v noci. S klientem stále spolupracuji, počet jeho smluv se ale už několik let nemění - je to stále těch 9, původně sepsaných ;-)
  •  
  • Klient s nejvhodnějším jménem pro finanční poradenství : Snad se na mně Ti dva pánové nebudou zlobit, když zveřejním pouze jejich jména. Mám klienta, který se jmenuje Jiří Peňáz, a měl jsem kdysi klienta, který se jmenoval Bořivoj Million.
  •  
  • Největší jednorázová investice klienta, kterou jsem kdy pomáhal zajišťovat : 22.000.000 Kč (jednalo se ale o koupi nemovitosti, navíc mimo ČR) a 17.500.000 (tohle už byla investice finanční, i když právnické osoby. Obě jsou ale dost raritní, běžné sumy, s nimiž u klientů pracuji, se pohybují v rozmezí od několika stokorun až zhruba tak do tří milionů).
  •  
  • Největší dluh fyzické osoby, na jehož řešení jsem se spolupodílel : 18.000.000 Kč. (Byl to ovšem obrovský extrém, a velmi nestandardní případ, s tajemným a doposud uspokojivě nevyřešeným pozadím, který se jistě hned tak nebude opakovat. Jednou, až bude vše promlčeno a já už budu v důchodu a nebudu mít co dělat, napíšu na dané téma detektivku. Ten případ by si to skutečně zasloužil).
    Druhý největší dluh má hodnotu necelých 5.000.000 Kč, a když započítám i hypotéky, pak ty se pohybují obvykle maximálně do 3,5 až 4 milionů korun).
  •  
  • Nejmenší úvěr, který kdy klient požadoval : Jedna paní chtěla od banky půjčit 5.000 Kč. (Půjčku ale nedostala jednak z důvodů, že banka se takovou částkou ani na výjimku nezabývá, především ale proto, že její hodnocení ve všech existujících registrech bylo černější než černé.)